Ukrajinu mají zachránit cizinci

Datum vydání publikace: 02.06.2015

Mezi ukrajinskými ministry jsou tři cizinci, další působí na pozicích náměstků a vedoucích úřadů, cizinci radí prezidentovi Petru Porošenkovi. Kyjev lidem z ciziny věří více než vlastním lidem.

KYJEV Kolem roku 1860 mšice révokaze téměř zlikvidovala evropské vinice. Zpoza evropských hranic, hlavně z Ameriky, musely být přivezeny bílé a červené rezistenční odrůdy.

Podobně jako vinná réva před sto padesáti lety je na tom dnes ukrajinská politika. Korupce, klientelismus a oligarchické propojení mezi politikou a byznysem Ukrajinu téměř zlikvidovaly. Nejvíce se prohnilost ukrajinského systému rozšířila za bývalého prezidenta Viktora Janukovyče. „Janukovyč nejenže se nesnažil odstranit korupční mafii, ale stal se její hlavou,“ popsal pro MF DNES stav Ukrajiny před Majdanem polský exprezident Aleksander Kwasniewski. „Prezident Petro Porošenko má velkou snahu tento systém rozbít.“

Porošenko i nová vláda premiéra Arsenyje Jaceňuka se podobně jako vinaři před 150 lety pokusili zpoza hranice „dovézt“ nové politiky, poradce a vysoké státní úředníky, kteří ukrajinskou korupční nemocí nebyli postiženi. „Jsou to lidé, kteří nejsou napojeni na dosavadní systém a předpokládá se u nich, že jsou ke korupci méně náchylní,“ uvádí Michal Lebduška z Asociace pro mezinárodní otázky.

Do křesel v Jaceňukově kabinetu tak usedli hned tři cizinci. Američanka ukrajinského původu Natalije Jaresková se stala ministryní financí. Litevec Ajvaras Abramavičus ministrem hospodářství, Gruzínec Alexandr Kvitašvili je ministrem zdravotnictví. Další cizinci pak působí ve funkcích různých náměstků ministrů či poradců.

Z cizinců je složena Rada reforem, kterou jako svůj poradní sbor jmenoval prezident Petro Porošenko. Je v ní například bývalý švédský premiér a exministr zahraničí Carl Bildt, předseda zahraničního výboru Evropského parlamentu Elmar Brok, slovenský expremiér Mikuláš Dzurinda, jeho ministr financí Ivan Mikloš nebo bývalý litevský premiér Andrius Kubilius.

V čele rady stál gruzínský exprezident Michail Saakašvili. Ten ale v neděli povýšil, když ho Porošenko osobně jmenoval v Oděse novým gubernátorem této významné jihoukrajinské oblasti.

Saakašvili, kterého část ruskojazyčných Oděsanů přivítala mrazivě, napsal na svůj Twitter „I love Odessa“ a v inaugurační řeči slíbil, že z Oděsy „udělá hlavní město Černého moře“

Vzorem Gruzie i Polsko Gruzínců působí v „pomajdanovských“ politických strukturách nebývale mnoho. „Gruzie je na Ukrajině brána jako příklad úspěšných reforem, především pokud jde o boj s korupcí, hospodářský růst a získávání zahraničních investorů,“ uvádí Lebduška. „Tento trend se podařilo udržet i současné gruzínské vládě, která nastoupila po Saakašviliho odchodu,“ dodává analytik.

Je však otázkou, zda angažmá gruzínského exprezidenta v ukrajinské politice, které je spojeno s přijetím ukrajinského občanství, vztahy Tbilisi a Kyjeva nepoškodí. Doma v Gruzii je Saakašvili totiž trestně stíhán, mimo jiné za překročení pravomocí. Pro Rusko je Saakašvili „úhlavním nepřítelem“ od války o Osetii v roce 2008.

Pro Ukrajinu jsou vedle Gruzie vzorem i středoevropské země. „Slovensko, ale hlavně Polsko, s kterým se Kyjev porovnává,“ uvádí Lebduška. Podle statistik na tom byly Ukrajina a Polsko v roce 1990 porovnatelně. Dnes je na tom Varšava několikanásobně lépe.

Luboš Palata

Komentář vyšel v MF DNES dne 2.6.2015.


Vyhledávání

Kalendář akcí

« Květen 2018 »
Po Út St Čt So Ne
  1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31      

Novinky e-mailem

Analytici AMO